Informační centrum Olomouc


Nacházíte se:
Provozní doba po-ne 9.00-19.00

Geologie, geomorfologie a podnebí

Střední Morava je oblast převážně rovinatá až pahorkatinná, na západě a severu ohraničená vrchovinami. Hlavní tepnou je řeka Morava, která odvádí většinu vody do Dunaje a Černého moře. Pouze severovýchod okresu Olomouc leží v povodí řeky Odry a patří tedy k úmoří Baltského moře.

Území má pestrou geologickou minulost a leží na rozhraní Českého masivu a Vnějších Západních Karpat. Na západě vystupují horniny Českého masivu v kerných útvarech Drahanské a Zábřežské vrchoviny. Geologický vývoj na Olomoucku probíhal na dílčích tektonických krách, které jsou omezeny výraznými zlomy (tzv. poruchové pásmo Hané). Centrální kra je pojmenována jako Hornomoravský úval. Nejvýchodnější část regionu byla formována prvohorním a třetihorním vrásněním. V celé oblasti jsou patrné pozůstatky zalití mořem prezentujcí se jako nezvrásněné usazeniny různého druhu (jíly, písky, štěrky) vyplňující Hornomoravský úval, Vyškovskou a Moravskou bránu. Na severu začala mořská sedimentace v prvohorách a řada hornin byla postupem času přeměněna. V západní a centrální části je patrná mořská sedimentace prvohor ve vápencích.

Od mladších třetihor bylo území značně spjato s geologickým vývojem Západních Karpat. Vlivem alpinského vrásnění došlo ke vzniku výrazné prohlubně, kterou na Olomoucko proniklo od jihozápadu moře. Ve čtvrtohorách byly geologické pochody ovlivněny tektonickými pohyby hlavních ker území a intenzivně také klimatickými faktory jednotlivých dob ledových. Při okrajích hornomoravského úvalu vznikaly u ústí řek a potoků rozsáhlé náplavové kužele. S ledovými a meziledovými dobami je spojen vznik spraší, které pokrývají značnou část Hornomoravského úvalu. Ke čtvrtohorním útvarům patří rovněž místy poměrně mocné svahové a nivní sedimenty a půdní horizonty.

Nejvýraznější geomorfologickou strukturou je příkopová propadlina Hornomoravského úvalu s mírně zvlněným nížinným georeliéfem. Ten ostře kontrastuje s příkrými zlomovými svahy Nízkého Jeseníku na severovýchodě a téměř neznatelně je oddělen od Zábřežské vrchoviny na severozápadě. Nejvýraznější zlomový svah Nízkého Jeseníku prořezávají hluboká údolí levostranných přítoků Moravy (Bystřice, Bělkovický potok). Údolí Bystřice je pozoruhodné z geomorfologického hlediska, v jeho strmých svazích došlo ke vzniku četných mrazových srubů a kamenných proudů (PP Kamenné proudy u Domašova). Oproti tomu Zábřežská vrchovina není vůči Hornomoravskému úvalu výrazněji omezena a ani pravostranné přítoky Moravy se tak ostře nezařezávají do terénu. Její součástí jsou pozoruhodné krasové oblasti - Mladečský a Javoříčský kras, které vznikly na devonských vápencích. Kromě působivé krápníkové výzdoby se zde vyskytují i další krasové jevy, např. vyvěračky u Řimic, skalní brána Zkamenělý zámek a řícený závrt Zátvořice. Malá krasová oblast s několika závrty se vyvinula také mezi Grygovem a Krčmaní. Další výraznou sníženinou kerného původu je Moravská brána. Také její mírně zvlněný nížinný georeliéf kontrastuje s příkrými zlomovými svahy okolních kerných struktur Nízkého Jeseníku. Zlomový svah oddělující právě tyto dva geomorfologické útvary ostře prořezávají pravostranné přítoky Bečvy. Velmi zajímavé je uskupení mrazových srubů, známé pod turistickým názvem Potštátské skalní město. Jihovýchodní omezení Moravské brány tvoří kerná struktura Maleník. Jeho nejvyšší partie mezi Lipníkem nad Bečvou a Hranicemi tvoří plochý hřbet, na kterém nalezneme krajinnou dominantu - zříceninu Helfštýna. Součástí Maleníku je také Hranický kras , jehož největší turistickou atrakcí jsou Zbrašovské aragonitové jeskyně s mnoha neobvyklými krasovými jevy a Hranická propast, která je nejhlubší propastí v České republice. Novodobý antropogenní reliéf souvisí zejména s těžbou nerostných surovin - zbytky štol, důlních jam a odvalů, stopy po sobě zanechala těžba štěrkopísků a cihlářských surovin (umělá jezera), stavebního kamene, vápence a stavebních písků. Velmi problematické jsou vápencové velkolomy na Přerovsku, které se nacházejí v těsném sousedství několika významných chráněných území.

Podnebí

Region se nachází podle makroklimatické regionalizace ve všech klimatických oblastech, tj. teplé, mírně teplé i chladné. Přechod mezi jednotlivými podoblastmi je vcelku plynulý, podmíněný měnící se nadmořskou výškou. Nejteplejší a současně nejsušší oblastí je část náležící k Hornomoravskému úvalu. Naopak nejchladnější a nejvlhčí jsou nejvýše položené plochy západního svahu Nízkého Jeseníku. Proměnlivost klimatu lze z tohoto pohledu charakterizovat od dlouhého, teplého a suchého léta s velmi krátkým přechodným obdobím s teplým až mírně teplým jarem i podzimem, krátkou mírně teplou, suchou až velmi suchou zimou s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky až po klima, které se vyznačuje velmi krátkým až krátkým létem mírně chladným a vlhkým dlouhým přechodným obdobím s mírně chladným jarem a mírným podzimem, dlouhou zimou, mírně vlhkou s dlouhým trváním sněhové pokrývky.

Геология, геоморфология и климат

Территория обладает пестрым геологическим прошлым и находится на границе Чешского Массива и Внешних Западных Карпат. На западе выступают породы Чешского Массива в глыбовых массивах Драганской и Забржежской Возвышенностей. Геологическое развитие в окрестностях Оломоуца проходило на частичных тектонических глыбах, которые ограничены выразительными разломами (т.наз. зона нарушений Гана). Центральная глыба называется Горноморавский Увал. Самую восточную часть региона формировала складчатость палеозоя и третичного периода. Во всей области заметны остатки заливки морем, которые представлены нескладчатыми отложениями разного вида (ил, песок, гравий), заполняющими Горноморавский Увал, Вышковские и Моравские Ворота. В северной части началось морское отложение во время палеозоя и много пород постепенно преобразовались. В западной и центральной частях заметно морское отложение палеозоя в известняке.

С времени кайнозоя была территория тесно связана с геологическим развитием Западних Карпат. Под влиянием альпийской складчатости возникло выразительное углубление, благодаря которому в окрестности Оломоуца проникло с юго-запада море. В период антропогена на геологические процессы повлияли тектонические движения главных глыб территории и интенсивно также климатические факторы отдельных ледниковых периодов. На окраинах Горноморавского Увала возникли вблизи устьев рек и ручьев крупные намывные конусы. С ледниковыми и межледниковыми периодами связано также возникновение лесса, который находится в значительной части Горноморавского Увала. К антропогенным формациям принадлежат также местами относительно мощные откосные и пойменные осадки и почвенные горизонты.

Климат

Согласно макроклиматическому районованию регион находится во всех климатических районах, т.е. теплом, умеренном и холодном. Переход между отдельными подобластями в общем плавный, он обусловлен изменением высоты над уровнем моря. Самой теплой и одновременно самой сухой областью является Горноморавский Увал. Наоборот, самые холодные и влажные части - это западние уклоны Низкого Есеника. С этой точки зрения изменчивость климата возможно характеризовать с длительного, теплого и сухого лета с очень коротким периодом перехода с теплой или умеренно теплой весной и осенью, короткой, умеренно теплой, сухой или очень сухой зимой с очень короткой продолжительностью снежного покрова, до климату, который выделяется очень коротким или коротким летом, умеренно холодным и влажным длительным периодом перехода с умеренно холодной весной и умеренной осенью, длительной зимой, умеренно влажной, с длительной продолжительностью снежного покрова.

Géologie, géomorphologie et climat

L'histoire géologique de la région, située à la limite du Massif tchèque et des Carpates Occidentales Extérieures, est très variée. A l'Ouest, s'élèvent les roches du Massif tchèque dans les ensembles des collines Drahanská et Zábřežská. L'évolution géologique dans la région d'Olomouc portait sur les petites plaques tectoniques, limitées par les failles importantes (zone déformée de la région de Haná). La plaque centrale porte le nom Val de la Haute Morava. L'extrême Orient de la région a été formé par les plissements primaire et tertiaire. Dans toute la zone, on peut observer les conséquences des activités de la mer qui se présentent comme les sédiments non plissés de différente nature (argile, sable, gravier) qu on peut renconter dans le Val de la Haute Morava et dans les Portes de Vyškov et Morave. Dans le Nord, la sédimentation de la mer a commencé dans le primaire et plusieurs roches ont été progressivement transformées. Dans les parties occidentale et centrale, on peut voir la sédimentation de la mer dans le tertiaire au niveau des calcaires.

A partir du tertiaire, la zone a été étroitement liée à l'évolution géologique des Carpates Occidentales. Le plissement alpin a fait former un gouffre important qui a permis l'arrivée de la mer du Sud-Ouest dans la région d'Olomouc. Dans le quaternaire, l'évolution géologique a été influencée par le déplacement tectonique des plaques principales situées dans la région ainsi que par les facteurs climatiques des périodes glaciaires. Les alluvions importantes ont été créées au niveau de l'embouchure des rivières et des étangs. La formation des lœss qui couvrent une grande partie du Val de la Haute Morava est liée aux périodes glaciaires et interglaciaires. Les sédiments au niveau de la côte et des champs. Les horizonts terrains font également partie des ensembles quaternaires.

Climat

Selon la régionalisation macroclimatique, la région se situe dans toutes les zones climatiques, donc chaude, légèrement chaude et froide. La transition entre les sous-zones et régulière et due à l'altitude. Le Val de la Haute Morava est une zone la plus chaude et la plus sèche. Par contre, la côte du Bas Jeseník, située dans l'altitude importante, est la plus froide et la plus humide. L'instabilité du climat englobe l'été long, chaud et sec avec la période transitoire très courte, le printemps et l'automne chauds et légèrement chauds, l'hiver court, légèrement chaud, sec ou très sec, la neige de courte durée ainsi le climat avec l'été court ou très court, la période transitoire longue, légèrement froide et humide, le printemps légèrement froid, l'automne doux, l'hiver long, légèrement humide, neige de longue durée.

Geologia, geomorfologia e clima

Il territorio ha un ricco passato geologico e si estende a cavallo tra il Massiccio montuoso ceco e i Carpazi occidentali esterni. A ovest si alzano le rocce del Massiccio montuoso ceco in formazioni emerse dei rilievi Drahanská vrchovina e Zábřežská vrchovina. Il processo geologico nella regione di Olomouc è avvenuto su placche tettoniche frazionarie che sono limitate da notevoli fratture. La placca centrale è denominata come Hornomoravský úval. La parte più orientale della regione fu formata dall'orogenesi paleozoica e terziaria. Nell'intera zona si trovano i resti evidenti della presenza del mare che appaiono come sedimenti non orogenetici di vario tipo (argille, sabbia, ghiaia) che riempiono la conca Hornomoravský úval, la Porta di Vyškov e la Porta morava. A nord la sedimentazione marina cominciò nel paleozoico e con il passar del tempo i numerosi minerali si trasformarono. Nelle parti occidentale e centrale è evidente la sedimentazione marina del paleozoico nei calcari.

A partire dal neogene, il territorio fu notevolmente legato al processo geologico dei Carpazi occidentali. In conseguenza dell'orogenesi alpina nacque una vistosa cavità, tramite la quale il mare penetrò dal sud-ovest nella regione di Olomouc. Nel quaternario i processi geologici furono influenzati dai movimenti tettonici delle placche principali del territorio e intensamente anche dai fattori climatici delle singole ere glaciali. Ai margini della conca Hornomoravský úval nascevano agli estuari dei fiumi e dei ruscelli vasti conoidi alluvionali. Con le ere glaciali ed interglaciali è legata anche l'origine dei löss che coprono una grossa parte della conca Hornomoravský úval. Tra le formazioni del quaternario appartengono anche i sedimenti dei pendii e delle pianure alluvionali, talvolta abbastanza imponenti, e gli orizzonti pedologici.

Il clima

Secondo la regionalizzazione macroclimatica, la regione si trova in molte fasce climatiche, cioè clima caldo, temperato e freddo. Il passaggio tre le singole sottofasce è più o meno continuo ed è condizionato dall'altezza sul livello del mare svariato. La zona più calda e secca è quella appartenente alla conca Hornomoravský úval. Invece le parti più fredde e umide sono le zone estese più in alto del pendio occidentale della catena montuosa Nízký Jeseník. Da questo punto di vista, la variabilità del clima si può caratterizzare da un'estate lunga, calda e asciutta con periodi intermedi molto brevi di una primavera e di un autunno caldi e miti, un inverno breve mite, asciutto fino a molto asciutto con una durata molto breve di innevamento, fino al clima che si distingue con un'estate molto breve o breve leggermente fredda e umida con periodi intermedi lunghi di una primavera leggermente fredda e un autunno mite, un inverno lungo, leggermente umido con una durata lunga di innevamento.

Geología, geomorfología y clima

El territorio tiene una histora geológica muy diversa; se encuentra al límite del Macizo checo (Český masív) y Cárpatos occidentales externos (Západní Karpaty). En el oeste sobresalen las formaciones tectónicas de las mesetas Drahanská y Zábřežská vrchovina. La evolución geológica en la región de Olomouc trascurría sobre las placas tectónicas parciales limitadas por fallas significativas (la así llamada zona de disrupciones de Haná). La placa central fue denominada la vaguada de Hornomoravský úval. La parte más oriental de la región se vió formada por plegamientos paleozoicos y cenozoicos. En todo el área se notan indicios de que el área hace tiempo estaba cubierta por mar - varios tipos de sedimentos no plegados (arcillas, arenas, gravas) que llenan la vaguada de Hornomoravský úval y las puertas Vyškovská brána y Moravská brána. En el norte empezó la sedimentación marina en el paleozoico y una serie de rocas se transformó a lo largo del tiempo. En la parte occidental y central se nota una sedimentación marina del paleozoico en rocas calizas.

A partir del terciario el terreno estaba muy ligado a la evolución geológica de los Cárpatos occidentales. Debido al plegamiento alpínico surgió una cavidad significativa por medio de la que a la región de Olomouc entró la mar desde el suroeste. En la era cuaternaria los procedimientos geológicos se vieron influidos por los movimientos tectónicos de las placas principales de la zona, además de una influencia intensa de factores climáticos de los individuales períodos glaciarios. En los márgenes de la vaguada de Hornomoravský úval, cerca de desembocaderos de ríos y arroyos, se formaban extensos conos de aluviones. Con períodos glaciales e interglaciales se relaciona la formación de loes que cubren una parte importante de la vaguada de Hornomoravský úval. Las sedimentaciones en los laderos y sedimentos de vegas, que a veces suponen una capa bastante gruesa, y horizontes de niveles de suelo también pertenecen entre formaciones cuaternarias.

Clima

Desde el punto de vista de regionalización macroclimática, la región se encuentra en todas las zonas climáticas, es decir, cálida, cálida-templada y fresca. El paso entre las subzonas respectivas en general es continuo, dependiendo de los cambios en su altura sobre el nivel del mar. La zona más caliente y a la vez la más seca es una parte perteneciente a la vaguada de Hornomoravský úval. Por lo contrario, la zona más fría y la más húmeda, son las partes más altas de los laderos occidentales de Nízký Jeseník. Desde este punto de vista, la variabilidad del clima puede caracterizarse empezando por veranos largos, calientes y áridos con una estación media muy corta de primavera y otoño calientes o calientes-templados, e invierno corto, caliente-templado y árido hasta muy árido con duración de la capa de nieve muy breve; hasta llegar a un clima que destaca por verano muy corto hasta corto, estaciones medias largas, ligeramente frescas y húmedas con primavera fresca y otoño suave, e invierno largo, ligeramente húmedo, con una duración de la capa de nieve larga.

Geológia, geomorfológia és éghajlat

A térség magját az előidő és az óidő korszakban keletkezett átalakult kőzetek alkotják. A legfiatalabb kőzetek eredete a 300 - 250 ezer évvel ez előtt lezajlott szárazföldi eljegesedéssel függ össze. A glaciális üledékek helyenként elérik az 50 m-es vastagságot is. A területen található gleccserek hatását a 2 m nagyságot is elérő vándorkövek bizonyítják. A Šumperki régió földtani összetételében egyértelműen az előidő korából származó átalakult kőzetek vannak túlsúlyban. Mohelnice környékét olyan óidő kori üledékek alkotják, mint a pala, a törmelékkőzet és a szürke homokkő. A Štíty város környékén található területbe belenyúlik a Cseh Krétatábla. Az utolsó eljegesedés a régió legdélibb részén löszföldek és löszagyagok keletkezéséhez vezetett, melyekben téglaagyag és cserépagyag lelőhelyek találhatók.

A területnek gazdag geológiai története van, a Cseh hegytömb és a Külső Nyugati Kárpátok határvonalán fekszik. Nyugaton a Drahany és a Zábřehi felföld bokros képződéseiben a Cseh hegytömb kőzete emelkedik. Az Olomouci régió geológiai fejlődése a részleges tektonikus úszó jégtáblákon zajlott le, amelyek feltűnő törésekkel korlátozottak (az úgynevezett Hané zavaros zónája). Központi úszó jégtábla neve Hornomoravský szakadék. A régió legkeletibb része a paleozoikum és a harmadkor orogeneziséből képződött. Az egész területen láthatók a tenger maradványai, amelyek mint különböző típusú nem orogenezis leülepedések mutatkoznak be (agyag, homok, kavics), és amelyek a Hornomoravský szakadékot, illetve Vyškovi és Morvai kaput töltik ki. Északon a tengeri ülepítés a paleozoikumban kezdődött, utána számos kőzet fokozatosan átalakult. A nyugati és középső részén paleozoikum tengeri üledékképződések a mészkőben láthatók.

A fiatalabb harmadkori időszaktól a terület jelentősen összekapcsolt a Nyugati Kárpátok geológiai fejleménnyel. Az alpesi hegységképződés befolyásolta a jelentős mélyedés képződését, melyen Olomoucba délnyugatról áthatolt a tenger. A negyedkorban a geológiai folyamatokat befolyásolták a fő jégtáblák tektonikus mozgásai és szintén erősen a jégkorszak éghajlati tényezői is. A felső morvaországi szakadék szélein a folyók és patakok torkolatánál széles alluviális kúpok keletkeztek. A jég és interglacial időszakokhoz kapcsolódik a lösz megjelenése, amely fedi a felső morvaországi szakadék legnagyobb részét. A negyedkori alkotásokhoz szintén hozzátartoznak a helyi meglehetősen erős hegyoldali és hordalékos üledékek és talajszintek.

Éghajlat

A régió a makroklíma regionalizáció szerint minden éghajlati övezetben található, tehát meleg, enyhén meleg és hideg. Az egyes övezetek közötti átmenet egészben véve folyamatos, és tenger feletti magasságnak megfelelően változik. Legmelegebb és ugyanakkor legszárazabb terület a Hornomoravský szakadékhoz tartozó terület. Ezzel szemben, a leghidegebb és legcsapadékosabb területek a Nízký Jeseník nyugati hegyoldal legmagasabban fekvő területek. E szempontból az éghajlat változékonysága a következőképen jellemezhető, a hosszú, forró és száraz nyártól, nagyon rövid átmeneti időszakkal meleg és mérsékelten meleg tavasszal és ősszel, rövid kis meleg, száraz és nagyon száraz téllel nagyon rövid ideig tartó hótakaró, éghajlatig, amelyet rövid, nagyon rövid nyár, hideg és kissé nedves, hosszú átmeneti időszak egy kissé hűvös tavasszal és enyhe ősszel, hosszú téllel, enyhén nedves és hosszan tartó hótakaró jellemzi.

Geology, geomorphology, climate

Central Moravia is a region extending to the districts Olomouc, Přerov, and Prostějov. Whole region is mainly lowland or upland; in west part this region it is bounded by highlands. The most important artery is the Morava River which drains a majority of water into the Dunaj River and the Black Sea. Only the northwest of the district Olomouc lies in a basin of the Odra River. Therefore it belongs to the sea drainage area of the Baltic Sea.

This region has a varied geological history and is situated in an interface of the Czech Massif and the External West Carpathian Mountains. In western part, the minerals of the Czech Massif rise in floes of the Drahanská and the Zábřežská vrchovina (upland) there.

Geological development in the region Olomouc went on in particular tectonic floes which are limited by noticeable shifts (so-called the shear zone of the Haná). The central floe was called as the Hornomoravský úval (ravine). The easternmost part of the region was formed by the paleozoic and the cenozoic folding. In the whole area there are evident survivals of marine flooding presented as unfolded sediments of different kinds (clays, sands, gravels) filling the Hornomoravský úval (ravine), Vyškovská brána (gate) and the Moravian Gate.

A marine sedimentation began in the Primary in the north; a number of minerals were metamorphosed as time goes on. In western and central part, there is evident the marine sedimentation of the Primary in limes.

Since the younger Tertiary age, this area was adherent to a geological development of the Western Carpathian. Due to the Alpine Folding conspicuous depressions have arisen. It broke into the region Olomouc from southwest direction. During the Quaternary geological processes was influenced by tectonic movements of main floes and by climatic factors of particular ice ages too. Near margins of the Hornomoravský úval (ravine) large detrial cones developed in estuaries of rivers and streams. A formation of loess which covers a large part of the Hornomoravský úval (ravine) is connected with glacial and interglacial ages. Also relatively thick slope and alluvial sediments and soil horizons belong to the Quaternary formations.

The most apparent geomorphologic structure is a down-thrown block of the Hornomoravský úval (ravine) with slightly downy lowland relief. This georelief markedly contrasts with steep fault slope of the Nízký Jeseník Mountains in the southeast and almost imperceptibly it is separated from the Zábřežská vrchovina (upland) in the northwest. The most apparent fault slope of the Nízký Jeseník Mountains is divided by deep valleys of the left-handed tributary of the Morava River (the Bělkovický potok (stream), the Bystřice River). The valley of the Bystřice River is interesting from a geological point of view because on the steep slopes of this valley a lot of the frost's cabins and stone flows were formed there (the Natural Relic Kamenné proudy u Domašova). Contrary, the Zábřežská vrchovina (upland) is not distinctively delimitated from the Hornomoravský úval (ravine) and also the right-handed inflows of the Morava River are not so sharply penetrate into the landscape. Its components are the Mladečský and the Javořičský kras (karst) which originated in the Devonic calcites. Beside the impressive stalactical decoration there are other karstic events, such as an exsurgence near Řimice (a village), a rock gate Zkamenělý zámek (the Petrified Castle) and downfallen sink hole Zátvořice. A small karstic area with several sink holes developed between Grygov and Krčnaň (villages) too. Another conspicuous depression of floe origin is the Moravian Gate. The slightly downy lowland relief contrasts with steep fault slope of the surrounding floe structures of the Nízký Jeseník Mountains. A fault slope separating these two geomorphologic formations sharply penetrates the right-handed triburaris of the Bečva River. A group of frost's cabins known as the Potštát rock town is very interesting too. Southern west restriction of the Moravian Gate is floe structure Maleník. Its highest parts between Lipník nad Bečvou and Hranice (towns) make a flat ridge where you can find a landmark - a ruin of the Helfštýn castle. The Hranice Karst is another part of Maleník. The most important tourist attractions of this Hranice Karst are the Zbrašov Aragonite Caves with many unusual karst events and for the present the deepest gorge in The Czech Republic - the Hranice gorge. An actual anthropogenic relief relates to a mining of minerals - the remains of adits, the mining hollows and piles. You can find the marks after the mining of gravel-sand and brick raw materials (man-made lakes), building stones, lime stones and building sands. The lime big quarries in the surrounding of Přerov are very problematic because they are situated close neighbourhood of several important protected areas.

Climate

According to the macroclimatic regionalization, the region is situated in all climatic regions; it is warm, slightly warm and cold region. Transition between particular subregions is quite continuous. It is caused by changing altitude; therefore main climatic characteristics of the air temperature and the precipitation have average values. The warmest and also the driest area is a part of the Hornomoravský úval (ravine). Conversely, the coldest and the dampest one is the highest situated area of the western side of the Nízký Jeseník Mountains. Climate variability may be described as long, warm and dry summer with very short temporary season with warm or slightly warm spring and autumn, dry or very dry winter with short duration of snow cover on one hand and as climate characterized by very short or short slightly cold and damp summer, long temporary season with slightly cold spring and moderate autumn, long slightly damp winter with long duration of snow cover on the other hand.

Geologie, Geomorphologie, Klima

Mittelmähren ist ein Gebiet, das sich auf dem Gebiet von den Bezirken Olmütz, Prerov und Prostejov erstreckt. Das ganze Gebiet ist überwiegend plateauförmig bis hügelig, im Westen und Norden mit Bergland umschlossen. Die Hauptschlagader bildet der Fluss Morava, der das meiste Wasser in Donau und ins Schwarze Meer leitet. Nur der Nordosten des Bezirks Olmütz liegt im Flussgebiet von Odra und gehört so zum Seegebiet der Ostsee.

Dieses Gebiet hat eine reiche geologische Vergangenheit und liegt an der Grenze des Böhmischen Massivs (Český masív) und der Äusseren Westlichen Karpaten (Vnější Západní Karpaty). Im Westen steigen die Gesteine des Böhmischen Massivs ins Erdschollengebilde von Drahanská und Zabrezská vrchovina (Drahany und Zábřeh Höhen) empor. Geologische Entwicklung auf dem Gebiet um Olmütz ist auf partiellen tektonischen Erdschollen verlaufen, die durch die deutlichen Brüche beschränkt sind (sog. Störzone der Region Haná). Die zentrale Erdscholle ist als Hornomoravský úval bennannt. Der östlichste Teil der Region war durch die Faltung im Paläozoikum und im Tertiär geformt. Auf dem ganzen Gebiet sind die Nachlässe der Meerüberdeckung sichtbar, die sich als nichtfaltige Sedimente verschiedener Art präsentieren (Lehm, Sand, Schotter) und Hornomoravský úval, Vyškovská und Moravská brána (Vischau- und Mährisches Tor) ausfüllen. Im Norden hat die Meersedimentation in Paläozoikum begonnen und eine Reihe der Gesteine war im Verlauf der Zeit umgebildet. Im westlichen und zentralen Teil ist die Meersedimentation vom Paläozoikum in Kalksteinen sichtbar.

Seit jüngerem Tertiär war das Gebiet deutlich mit der geologischen Entwicklung der Westlichen Karpaten verbunden. Durch den Einfluss der alpinischen Faltung kam es zur Entstehung einer markanten Vertiefung, die in die Olmützer Region vom Südwest das Meer durchdrungen hat. In der Quartärformation waren geologische Prozesse von tektonischen Bewegungen der wesentlichsten Erdschollen des Gebiets und intensiv auch von klimatischen Faktoren einzelner Eiszeiten beeinflusst. An Rändern von Hornomoravský úval sind an den Flussmündungen und an Bächen umfangreiche Anschwemmkegel entstanden. Mit Eis- und Zwischeneiszeit ist die Entstehung vor allem von Lössen, die deutlichen Teil von Hornomoravský úval bedecken, verbunden. Zu Quartärformation gehören ebenso teilweise mächtige Hang- und Flursedimente und Bodenhorizonte.

Die herausragendste geomorphologische Struktur bildet der Grabendurchbruch von Hornomoravský úval mit dem leicht gewellten, unterländischen Georelief, das scharf mit den steilen Verwerfungshängen von niedrigen Gesenken im Nordosten kontrastiert und fast unmerkbar von Zábřežská vrchovina (Zábřeh Höhe) im Nordwesten getrennt ist. Den herausragendsten Verwerfungshang von niedrigen Gesenken schlitzen tiefe Tale der linksseitigen Zuflüsse des Flusses Morava (Bystrice, Belkovicky potok - Bělkovice Bach). Das Tal von Bystrice ist aus der geomorphologischen Sicht beachtenswert, da es in seinen steilen Hängen zur Entstehung von zahlreichen Felswänden und Steinströmen (Naturpark Kamenné proudy (Steinströme) bei Domasov) kam. Demgegenüber ist die Zabrezska vrchovina (Zabreh Höhe) nicht gegenüber dem Hornomoravský úval deutlicher begrenzt und auch die rechtsseitigen Zuflüsse des Flusses Morava schlitzen nicht so scharf ins Terrain. Ihren Bestandteil bilden beachtungswerte Karsten der Region - Karsten in Mladec und Javoricko, die auf devonischen Kalksteinen entstanden sind. Außer dem efektvollen Tropfsteindekor sind hier auch weitere Karstgebilde z.B. Řimické vyvěračky (Sprudel von Rimice), das Felsentor Versteinertes Schloss und gestürzter Erdfall Zátvořice. Ein kleines Karstgebiet mit einigen Erdfällen entstand auch zwischen den Orten Grygov und Krčmaň. Eine weitere Niederung vom geomorphologischen Ursprung ist Moravská brána (mährisches Tor). Auch sein leichtwelliges unterländisches Georelief kontrastiert mit den steilen Verwerfungshängen der umliegenden geomorphologischen Strukturen von Niedrigen Gesenken. Den Verwerfungshang, der gerade diese zwei geomorphologischen Gebilde trennt, schlitzen scharf die rechtsseitigen Zuflüsse des Flusses Bečva. Sehr interessant ist das Felsenwandgebilde, bekannt unter der touristischen Benennung Potštátské skalní město (Felsenstadt zu Potštát). Die südöstliche Begrenzung von Moravská brána (mährisches Tor) bildet die geomorphologische Struktur Malenik. Seine höchste Partie zwischen Lipník nad Bečvou und Hranice bildet eine flache Rückenlinie, auf der wir die Dominante der Region - die Burgruine Helfštýn finden. Einen Bestandteil von Malenik bildet auch Hranický kras (Karst von Hranice), dessen größte touristische Attraktion die Sprudelsteinhöhlen in Zbrašov sind, mit vielen ungewöhnlichen Karstgebilden und Hranická propast (die Schlucht von Hranice), die bisher die tiefste in der Tschechischen Republik ist. Neuzeitliches anthropogenes Relief ist vor allem auf die Gewinnung der Bodenschätze zurückzuführen - Reste von Erdstollen, Schachtsäulen und Halden, Spuren hat auch die Gewinnung vom Kiessand und Ziegeltonrohstoffen (künstliche Seen), Baustein, Kalkstein und baulichem Sand hinterlassen.Sehr problematisch sind Großtagebauten vom Kalkstein in der Umgebung von Prerov, die sich in enger Nachbarschaft einiger bedeutenden Schutzgebieten befinden.

Klima

Die Region befindet sich laut der makroklimatischen Regionalisierung in allen klimatischen Bereichen, d.i. in warmen, mäßig warmen und auch kühlen Bereichen. Der Übergang zwischen den einzelnen Unterbereichen ist im Allgemeinen kontinuierlich, durch die wechselnde Seehöhe bedingt, was die Durchschnittswerte und das Regime der wesentlichsten klimatischen Charakteristiken der Lufttemperatur und atmosphärischer Abschläge belegen. Der wärmste und gleichzeitig trockenste Bereich ist ein Teil, der zu Hornomoravský úval gehört. Dagegen am kältesten und am nässesten sind die höchstgelegenen Flächen des westlichen Hanges von Niedrigen Gesenken. Die Veränderlichkeit des Klimas kann man aus dieser Sicht charakterisieren von einem langen, warmen und trockenen Sommer mit einer sehr kurzen Übergangsperiode mit einem warmen bis mäßig warmen Frühling und Herbst, einem kurzen, mäßig warmen, trockenen bis einem sehr trockenen Winter von einer sehr kurzen Dauer der Schneebedeckung bis zum Klima mit einem sehr kurzen bis kurzen Sommer, der mäßig kühl und feucht ist, mit einer langen Übergangperiode mit einem mäßig kühlen Frühling und einem milden Herbst, einem langen Winter, der ein wenig feucht und von einer langen Dauer der Schneebedeckung geprägt ist.

Geologia, geomorfologia, klimat

Morawy Środkowe są obszarem sięgającym okręgu Ołomuńca, Přerova i Prostějova. Cały teren jest przeważnie równinny i pagórkowaty, na zachodzie i północy ograniczony wyżynami. Główną rzeką jest Morawa, która odprowadza większość wody do Dunaju i Morza Czarnego. Tylko północno - zachodnia cześć okręgu ołomunieckiego leży w dorzeczu rzeki Odry i należy do basenu Morza Bałtyckiego.

Teren ma różnorodną historię geologiczną i leży na rozwidleniu Masywu Czeskiego i Karpat Zachodnich. Na zachodzie występują skały Masywu Czeskiego w tworach tektonicznych wyżyn Drahańskiej i Zábřežskiej. Rozwój geologiczny na terenach ołomunieckich przebiegał na częściowych płytach tektonicznych, które są ograniczone wyraźnymi załamaniami (tzw. Ruchome pasmo Hané). Centralna płyta jest nazwana Doliną Górnomorawską. Najbardziej wysunięta na wschód część regionu była formowana przez pierwsze i trzecie fałdowanie górskie. W całym regionie są widoczne pozostałości po zalaniu morza prezentujące się jako nie uwarstwione osady różnego rodzaju (iły, piaski, żwiry) wypleniające Dolinę Górnomorawską, Vyškovską i Bramę Morawską. Na północy sedymentacja morska zaczęła się górach pierwszorzędowych i szereg skał został z czasem zmieniony. W zachodniej i centralnej części jest widoczna sedymentacja morska gór pierwszorzędowych w wapieniach.

Od młodego trzeciorzędu teren został wyraźnie połączony z rozwojem geologicznym Karpat Zachodnich. Pod wpływem fałdowania alpejskiego doszło do powstania wyraźnego zagłębia, przez które na tereny Ołomunieckie od południowego zachodu przenikało morze. W czasie czwartego fałdowania na procesy geologiczne był wyparty wpływ ruchów tektonicznych głównych płyt terenu i intensywnych faktorów klimatycznych poszczególnych epok lodowcowych.

Na okrajach Doliny Górnomorawskiej powstawały w ujściach rzek i potoków rozległe kałuże muliste. Z epokami lodowcowymi i okresami między nimi łączy się przede wszystkim powstanie lessów, które pokrywają znaczną część Doliny Górnomorawskiej. Do tworów czwartorzędowych należą również miejsca względnie dużych złóż zboczy i błoni oraz horyzontów glebowych.

Najbardziej charakterystyczną strukturą geomorfologiczną jest zapadlina rowowa Doliny Górnomorawskiej z umiarkowanie pofalowaną nizinną rzeźbą terenu. Ta ostro kontrastuje ze stromymi złamaniami zbocz Niskiego Jesenika na północnym wschodzie i prawie niedostrzegalnie jest oddzielona od Wyżyny Zábřežskej na północnym zachodzie. Najbardziej wyrazisty złamany stok Niskiego Jesenika przecina głęboka dolina lewostronnych dopływów Morawy (Bystřice, Potok Bělkovicki). Dolina Bystřicy jest warta uwagi z geomorfologicznego punktu widzenia, gdzie w jej stromych zboczach doszło do powstania licznych palisad lodowcowych i kamiennych prądów (Park Przyrodniczy Kamienne prądy pod Domašowem).

Naprzeciw temu Wyżyna Beska nie jest wobec Dolin Górnomorawskiej wyraźniej ograniczona i nawet prawostronne dopływy Morawy się tak ostro nie przecinają w teren. Jej częścią są warte uwagi obszary krasowe - kras Mladečski a Javořičski, które powstały na wapieniach dewońskich. Oprócz oddziałującej naciekowej ozdoby pojawiają się tu inne zjawiska krasowe np. źródła pod Řimicami, brama skalna Skamieniały Zamek i zawalony otwór Zátvořice.

Mały teren krasowy s kilkoma z rozwinęła się między Grygovem a Krčmaní. Kolejnym wyraźnym obniżeniem genezy tektonicznej jest Brama Morawska. Również jej umiarkowanie falowana nizinna rzeźba terenu kontrastuje ze stromymi zboczami okolicznych struktur płytowych Niskiego Desenika. Załamane zbocze oddzielające właśnie te dwa twory geomorfologiczne ostro przecinają prawostronne dopływy potoku Bečvy. Bardzo ciekawe jest skupisko palisad lodowcowych, znane pod turystyczną nazwą Potštátskie skalne miasto. Granicami południowo-wschodnimi Bramy Morawskiej tworzy struktura płytowa Maleník. Jego najwyższe partie między Lipníkem nad Bečvą a Hranicami tworzy płaski grzbiet, na którym znajdziemy główny punkt terenu - ruiny Helfštýna. Częścią Maleníku jest także Kras Hranicki, którego największą atrakcją turystyczną są Zbrašovskie jaskinie aragonitowe z wieloma niezwyczajnymi zjawiskami krasowymi a Przepaść Hranicka, która jest na razie najgłębsza w Czechach.

Nowożytna antropogenna rzeźba terenu związana jest zwłaszcza w wydobyciem surowców mineralnych - pozostałości sztolni, jam kopalnianych i odlewni, ślady po sobie pozostawiło wydobywanie żwiru i surowców ceglanych (sztuczne jeziora), kamienia budowlanego, wapieni i piasku budowlanego, Bardzo problematyczne są kamieniołomy wapienne na terenach Přerovska, które znajdują się w bliskim sąsiedztwie wielu istotnych terenów chronionych.

Klimat

Region znajduje się według makroklimatycznej regionalizacji we wszystkich strefach klimatycznych, tj. ciepłej, średnio ciepłej i zimnej, Przejście między poszczególnymi podstrefami jest uwarunkowane zmieniającą się wysokością nadmorską, dowodem czego są średnie wartości i system głównych charakterystyk klimatycznych temperatury powietrza i opadów atmosferycznych. Najcieplejszym i obecnie najbardziej suchym terenem jest część należąca do Doliny Górnomorawskiej.

Na odwrót najchłodniejsze i najbardziej wilgotne są partie położone najwyżej na zachodnim zboczu Niskiego Jesenika. Zmienność klimatu można z tego punktu widzenia charakteryzować jako od długiego, ciepłego i suchego lata z bardzo krótkim okresem przejściowym z ciepłej do umiarkowanie ciepłej wiosny i jesieni, krótką umiarkowanie ciepłą temperaturą, suchą do bardzo suchej zimy z bardzo krótkim trwaniem pokrywy śniegowej aż po klimat, które odznacza się bardzo krótkim latem umiarkowanie chłodnym z wilgotnym, długo okresem przejściowym z umiarkowanie chłodną wiosną i umiarkowaną jesienią, długą zimą, umiarkowanie wilgotną z długim trwaniem pokrywy śniegowej.

Adresa a kontakt


Horní náměstí (podloubí radnice)
779 11 Olomouc