Ludéřovská sýpka


Ludéřovská sýpka je památkou na bývalou tvrz, v jejíž historii se vystřídalo velké množství majitelů.

Jako první je zaznamenán r. 1349 Ludeř z Ludéřova, podle jména snad potomek zakladatele vsi. V r. 1376 na Ludéřově seděli synové Beneše z Laškova Jan, Beneš a Hereš, z nichž vzešel pozdější rod Oderských z Ludéřova. Po získání Oder prodali r. 1447 Janovi vnukové dvůr a "kopec" (pozůstatek tvrze) Smilovi z Kremže. R. 1480 se v deskách zapisuje tvrz a v letech 1482 a 1490 opět jen kopec.

V roce 1505 prodala Kunka z Ludéřova obnovenou tvrz a dvůr v Ludéřově Jiříkovi z Choltic a roku 1510 tvrz koupil Havel Chudobín z Bařic. Roku 1550 prodal další majitel Aleš Laškovský ze Švábenic celý Ludéřov Lukáši Grymovi, olomouckému měšťanovi. Majitelé se pak střídali, ale na tvrzi nebydleli, a proto ji pohltil dvůr. R. 1738 koupil Ludéřov Jiří Ondřej rytíř von Haagen, který odprodal statek r. 1740 Ferdinandu Bonaventurovi, pánu na Náměšti. K náměšťskému panství patřil statek až do zrušení poddanství.

V roce 1992 byl při přestavbě č.p. 14 v areálu dvora proveden záchranný archeologický výzkum, který odhalil pod podlahou tehdy polozříceného stavení vlevo od průjezdu do dvora úsek 2 m silného zdiva z lomového kamene spojovaného vápennou maltou, který by mohl náležet k opevnění tvrze. Nalezená keramika dokládá život na tvrzi od 14. do 17. století.

Objekt sýpky je dvoupatrová budova ve tvaru L s valbovou střechou. Má tři podlaží spojené dřevěným schodištěm. Vstup do budovy zajišťovaly na severozápadní straně dvoukřídlé dveře, nad kterými je otvor pro ukládání obilí z vozů.

V současné době objekt prochází rekonstrukcí. Byla opravena střecha včetně barokních krovů a část přízemí. V jeho prostorách byla otevřena expozice historie obce a nedaleké keltské svatyně. V expozici je také zdokumentována probíhající rekonstrukce a práce spojená se životem na hospodářském dvoře. Sýpka je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR.