cs
Hledat
Mezi Starým a Novým konviktem je oválná kaple Božího těla, která stejně jako Nový konvikt, vznikla v 1. polovině 18. stol. podle plánů Jana Jakuba Kniebandla (1670-1730). Na klenbě kaple je freska od Jana Kryštofa Handkeho znázorňující pověst o bitvě Jaroslava ze Šternberka s Tatary v roce 1241. Tři monumentální alegorické sochy – Naděje, Láska a Víra – vytvořil sochař Filip Sattler. Nový konvikt byl postaven v letech 1721-1724 jako naopak nejmladší jezuitská stavba v Olomouci.
Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 a po přeložení univerzity do Brna (1778) sloužily budovy konviktu k nejrůznějším účelům. Byla zde vojenská nemocnice, lazaret a kasárna. V 90. letech 20. stol. získala a zrekonstruovala zchátralou budovu konviktu Univerzita Palackého. Dnes se zde nachází univerzitní Umělecké centrum s pěti uměleckými katedrami, posluchárnami, ateliéry a také divadelním a filmovým sálem.