Turistický informační portál pro Olomoucký kraj
Více o Střední Moravě
Poznejte Střední Moravu
Vitální renesance
Renesanční architektura vznikla v Itálii kolem r. 1420, téměř o celé století dříve než v jiných zemích. V Českých zemích jsou renesanční motivy patrné od konce 15.století. Renesance znamená znovuzrození, obrození. Název vychází z domnění italských umělců, že svými díly křísí starou antickou kulturu. V tomto období se začínají stavět zámky, městské paláce a domy, radnice a městské brány.
Mezi typické znaky renesančního slohu patří:
-
štíty
-
atiky
-
architrávový systém
-
oblouky a pilíře
-
sloupové řády
Dokladem renesančního umění jsou na Střední Moravě především významné úpravy šlechtických sídel, přestavby středověkých hradů (Šternberk), městských paláců i nově budované zámky (Račice, Hranice, Ivanovice na Hané, Chudobín, Chropyně), a renesanční radnice.
Nejkrásnější architektonické renesanční památky nabízí samotná Olomouc. Z těch hlavních nelze opomenout bohatě zdobené paláce, dům Hauenschildův na Dolním náměstí (s monumentálním nárožním arkýřem) a na Horním náměstí palác Edelmannův. Dále Edelmannovu náhrobní kapli při kostele sv. Mořice a portál a lodžii městské radnice. Jako doklad renesační plastiky pak v Olomouci zaujme především monumentální bronzová náhrobní deska biskupa Marka Kuena v olomouckém dómu.
Z dalších památek zaujme především malebná renesanční věž v Lipníku nad Bečvou a také krásné portály radnice a zámku v Prostějově, renesanční stropní malby na hradě ve Šternberku či loubí bývalé tvrze v Krakovci u Litovle.
Obdivovatele renesančního umění bezpochyby zaujmou také náhrobníky v kostele sv. Tomáše z Canterbury v Mohelnici. V těsném sousedství, v budově mohelnického muzea, se pak nachází i hodnotný doklad renesanční nástěnné malby, zobrazující podobenství o bohatci a Lazarovi.
Edelmannův palác, Olomouc
Renesanční Edelmannův palác stojí na Horním náměstí naproti severní fasády radnice. Tento dvoupatrový dům má bohatě zdobenou fasádu. Vstupní portál nese kromě rodinného znaku Edelmannů i symbolizované portréty Václava Edelmanna a jeho syna.
Palác postavil v letech 1572-1586 městský purkmistr a konšel Václav Edelmann na místě dvou středověkých domů. Lodžie na hlavním průčelí byly zazděny při neorenesanční úpravě v letech 1867-1871, kamenická výzdoba fasády zůstala nedotčena.
Hauenschildův palác, Olomouc
Renesanční palác, nacházející se na Dolním náměstí byl postaven městskou rodinou Hauenschildů patrně roku 1583. Jedná se o rozlehlou nárožní třípatrovou budovu, postavenou na místě staršího gotického objektu. Z období středověku se dochovaly pouze klenuté sklepy. Dochovaný rozlehlý mázhaus s původními renesančními klenbami a průčelím s velmi bohatou renesanční kamenickou výzdobou, ať již se jedná o portál či nárožní arkýř s figurálními reliéfy. Výzdoba arkýře čerpá náměty z příběhů v Ovidiových Metamorfózách. Průčelí prošlo barokní úpravou na počátku 18. století a nejvyšší patro je novodobou nadstavbou. Zajímavsotí je také fakt, že se zde, v tehdejším hostinci "U černého orla", při svém olomouckém pobytu ubytoval roku 1767 salcburský kapelník kapelník Leopold Mozart s ženou a dětmi. Mladý Mozart i přes svou nemoc komponoval a složil zde 6. symfonii F-dur.
Radnice, Olomouc
Původně se jednalo o dřevěnou stavbu, která ale na počátku 15. století vyhořela. S novou stavbou se začalo na prahu 20. let 15. století. Zásadní proměnou ve vznosné sídlo prošla radnice až počínaje rokem 1474, kdy byla budova navýšena o druhé patro. V patře severního křídla byl vybudován slavnostní sál (nyní Obřadní síň). V roce 1488 byla dokončena stavba pozdně gotické kaple sv. Jeronýma. Renesanční portál na východní straně pochází z doby kolem roku 1530. Lodžie je dílem sochaře Hanse Josta z roku 1591. Symbolickým završením druhého století existence olomoucké radnice se v letech 1601-1607 stalo zvýšení radniční věže na současnou výšku 75 metrů. V letech 1901-1904 proběhla velká přestavba v romanticky historizujícím duchu podle návrhu George Bergera.
Zámek Dřevohostice
Renesanční čtyřkřídlý zámek ze 16. století byl postaven na místě původního zemanského sídla - vodní tvrze, která zde stála již před rokem 1368. Nejvýznamnějším stavebním zásahem byla renesanční přestavba v letech 1595-1617 za vlády vzdělaného politika a diplomata, moravského hejtmana a vůdce moravských nekatolických stavů, Karla staršího ze Žerotína. Renesanční úpravy v zámeckém interiéru byly dokončeny již za nového majitele v letech 1618-1619. K raně barokním úpravám interiéru pak došlo v letech 1649-1660. Další úpravy pak zámek prodělal na počátku 19. a 20. století. Zámek patří k nejvýznamnějším památkám moravské renesance. Dnes je využíván jako kulturní centrum.
Zámek Tovačov
Původně gotický vodní hrad z roku 1321. V letech 1359-1398 byl zástavním pánem Ctibor Tovačovský z Cimburka, který provedl rozsáhlou přestavbu ve stylu vrcholné gotiky. V 80. - 90. letech 15. století se tovačovské sídlo změnilo na pozdně gotické s raně renesančními prvky a valovým opevněním s nárožními baštami.
Poté, co panství koupil Vilém z Pernštejna, vzniklo výchdní křídlo a byl dokončen obranný systém. Pernštejnové pokračovali v renesanční adaptaci komplexu po celé 16. století. Po nich zasáhli ještě barokními úpravami Salm-Neuburgové. Třicetiletá válka však jejich dílo částečně poničila.
O znovuvzkříšení objektu se postarali Kuenbergové a především Gutmannové, kteří mu dali v 19. století konečnou podobu. Zámek má čtyřkřídlou dispozici kolem nepravidelného dvora. Ke středověkému jádru přistavěl Ctibor Tovačovský vysokou štíhlou věž, jejíž základna je čtyřboká, v posledních čtyřech patrech osmiboká a zakončuje ji cibule s lucernou a makovicí. Z přízemí věže se vchází vzácným renesančním portálem do nádvoří. Okna s mramorovým ostěním představují ojedinělé příklady raně renesanční italské architektury. Východní křídlo postavili v pozdních renesančních formách Pernštejnové a zahájili také úpravu jižního křídla. V 19. století byl zámek zčásti opraven a upraven do neorenesanční podoby.
Místnosti mají jednak renesanční a jednak barokní výpravu, o jejíž stylizovanou rekonstrukci se postaralo 19. století. Místnosti v přízemí mají valené a křížové hřebínkové klenby. Kapli, v severním traktu zaklenutou kupolí, zdobí štukatura. Další pozoruhodnou místností v tomto křídle je Rytířský sál s valenou klenbou a výsečemi, který je stejně jako sousední místnost zdoben freskami.
Zámek Hranice
Renesanční zámek s osmibokou renesanční věží, arkádami a renesančním portálem ze 17. století. původně se jednalo o tvrz, která je připomínána již roku 1398. Páni z Cimburka (1431 - 1475) ji upravili na kamenný hrad, který byl ještě za Pernštejnů (1475 - 1547) přestavěn a rozšířen. Nechali vybudovat také hlavní věž (64,7 m), v jejímž patře zůstal dodnes zachován pozdněgotický prevet.
Jan Kropáč z Nevědomí (1553 - 1572) si dal přestavět své sídlo v duchu pronikající vrcholné renesance v trojkřídlý dvoupatrový zámek, s nádvorními arkádami. Na přelomu 16. a 17. století byl zámek přestavěn do dnešní podoby, křídla byla prodloužena severním směrem, byl zhotoven vstupní portál, dostavěny arkády a zbudováno unikátní jednopatrové severní křídlo.
Později zde byly kanceláře i byty úředníků. Od poloviny 19. století byly postupně zazděny arkády. V letech 1997 - 1999 byl na náklady města a státu zámek rekonstruován, byly odstraněny zazdívky arkád, sloupy očištěny a nádvoří zastřešeno průhlednou střechou. Dnes patří hranický zámek k nejvýznamnějším pozdně renesančním stavbám na Moravě. Má zde sídlo mětský úřad a městské muzeum a galerie.
Zámek Hustopeče nad Bečvou
Renesanční zámek z roku 1596 s nejkrásnějším arkádovým dvorem na Moravě. Byl postaven pro Karla ze Žerotína a jeho syna Viktorina v poslední čtvrtině 16. století jako renesanční čtyřkřídlá budova s arkádovým dvorem kolem pravoúhlého nádvoří. Nižší severní křídlo bylo přistavěno později a celý objekt obnoven po roce 1740. Arkády, z části práce italských kameníků, mají reliéfní výzdobu a na průčelí budovy se místy zachovalo sgrafito. V letech 1953 - 64 dostal zámek novou střechu.
Zámek Plumlov
Plumlovský zámek byl postaven v letech 1680-1690 Janem Adamem z Lichtenštejna. Důvodem této stavby byla absence rezidence, odpovídající jejich bohatství a společenskému postavení. Nástupce Karla z Lichtenštejna, kníže Karel Eusebius se trvale zdržoval ve Valticích, ale jeho syn Jan Adam se začal zabývat myšlenkou na opravu a přestavbu plumlovského hradu.
Karel Eusebius, který se dlouhá léta zajímal o architekturu, nejprve navrhoval přístavbu třetího patra hradu, ale později změnil názor a navrhl synovi stavbu nového, velkého čtyřkřídlého zámku podle vlastního projektu. Ve svých architektonických názorech byl silně ovlivněn renesancí. Plumlovský zámek měl být podle původní projektantovy představy čtyřkřídlou stavbou v podobě čtverce s dvěma řadami pokojů ve všech křídlech. Budova města měla mít tři patra s bohatou fasádou, zdobenou z vnitřní i vnější strany po celé výšce volnými monolitickými sloupy, jejichž každá vrstva měla být podle klasických renesančních pravidel jiná.
V letech 1680-1681 dohlížel osobně na stavbu kníže Jan Adam. Dostal se však záhy do sporu se svým otcem Karlem Eusebiem, protože při realizaci stavby nedodržoval přesně jeho plány a dával přednost úspornějším řešením. Místo dvou řad pokojů nechal vybudovat pouze jednu řadu a zavrhl také otcův návrh vyzdobit sloupovím i vnější fasádu obrácenou k rybníku. Již v druhém roce stavby byl svojanovský pískovec nahrazován místy na fasídě cihlovým zdivem a štukou. Starý kníže, který snil o tom, že postaví nejnádhernější stavbu na Moravě, byl těmito změnami roztrpčen, stejně jako nevhodností místa, na němž stavba vyrůstala. Mladý Jan Adam nakonec v důsledku nedorozumění s otcem opustil koncem léta 1681 se svou manželkou Plumlov a přenechal dohled nad stavbou plumlovskému hejtmanovi.
Počátkem roku 1684, když stavba dospěla už do posledního patra, zemřel její projektant Karel Eusebius z Lichtenštejna. Tím zájem o její pokračování opadl a kníže Jan Adam jí dal v polovině roku zastavit. Tehdy už bylo jasné, že z původní projektantovy představy zbyde jen torzo, neboť realizace celého projektu by si vyžádala finanční náklad neúnosný i pro bohaté Lichtenštejny. V roce 1685 se stavba zastřešila a začalo se s vnitřními úpravami. Štuková výzdoba sálu, pokojů a chodeb byla svěřena štukatérovi italského původu Janu Baptistovi Brentanimu. Štuková výzdoba sálu je umělecky nejcennější částí zámeckých interiérů a byla dokončena v roce 1686. V následujících letech pomalu končily malířské a natěračské práce, avšak v roce 1690 byly definitivně přerušeny.
Zámek zůstal neobydlen a nebyl ani vybaven žádným nábytkem. Teprve v roce 1692, když se kníže Jan Adam konečně odhodlal shlédnout dokončenou stavbu, byly narychlo zařízeny 4 pokoje, ve kterých pak Lichtenštejnové při svých sporadických a krátkých návštěvách panství přespávali. V mezipatrech sídlili panští úřeníci a nejvyšší patro zůstalo nedokončeno.
Když zámek v roce 1801 poškodila vichřice, uvažoval tehdejší majitel panství kníže Alois z Lichtenštejna dokonce o jeho zboření. Na doporučení plumlovských úředníků však dal strhnout pouze starý hrad. Po roce 1850 sloužil zámek okresnímu soudu a bernímu úřadu a obyvatelná podlaží sloužila jako byty úředníků. Později zámek získala správa státních vojenských lesů, která ho vlastnila až do roku 1965. V letech 1964-65 byl zámek částečně opraven.
Zámek má ve své konečné podobě neobvyklý vzhled, neboť jeho rozměry byly voleny se zřetelem k projektované čtyřkřídlé stavbě. Budova má celkem 6 nadzemních podlaží s dvěma patry a třemi mezipatry. Nádvorní fasáda spojuje vždy patro a mezipatro jednou řadou volných sloupů, ukončených složitými hlavicemi, v přízemí toskánskými, ve střením patře jónskými a v nejvyšším patře kompozitními. Jednotlivá patra jsou oddělena římsami, pod kterými probíhají po celé délce budovy štukové vlysy. Okna hlavních pater jsou zdobena podokenními kuželovými balustrádami.
V roce 1987 se majitelem zámku stává Muzeum Prostějovska a v roce 1994 přechází do majetku obce Plumlov, která na něm ihned zahájila nejnutnější opravy. Dnes se v areálu pořádají kulturní akce.
Zvonice, Lipník nad Bečvou
Původně byly zvony zavěšeny ve věži kostela sv. Jakuba. Když však město v roce 1604 pořídilo nový velký zvon Michal, třásla se prý při zvonění celá věž. Proto byla v roce 1609 postavena na náklady města samostatná zvonice v sousedství kostela. Lipenská obec se dala do stavby s podporou vrchnosti.
Zvonice byla do zimy - 12. 11. 1609 - hotova. Stavěl ji italský mistr Jan MarioVlach. Kámen vozili z Prus a z Podolí.
Zvony z kostela sv. Jakuba byly přeneseny na zvonici, a tak uchráněny velké pohromy, která město postihla 14. dubna 1613 při požáru; zvonice zůstala nedotčena.
Zvonice v Lipníku nad Bečvou je jediná na Moravě, která se dochovala v původní pozdněrenesanční podobě, a navíc se od jiných dochovaných zvonic liší svou velikostí. Zvonice je masivní hranolová stavba, vysoká 24 metrů, široká 9,70 metrů. V prvním a druhém patře má čtvercová okénka, ve třetím patře v průčelí je sdružené okno, zbylá okna jsou s půlkruhovým záklenkem. V roce 2003 byla okna tohoto patra opatřena dřevěnými žaluziemi. Ty lépe propouštějí zvuk zvonů a jsou k nim šetrnější než dosavadní plechové krytí oken. Od původních se zvuk zvonů odrážel zpět do zvonice a vibrace škodily zvonům. Nad nejvyšším patrem je soustředěna výzdoba zvonice v podobě lichých arkád a vykrajované atiky. "Svým ušlechtilým architektonickým členěním a neporušeností svého vnějšku, nemá tato věž mezi renesančními památkami na Moravě rovnocenného soupeře, kromě brány v Ulici Matky Boží v Jihlavě," napsal v r. 1933 dr. Karel Svoboda, komisař Památkového úřadu v Brně, v článku Umění v dějinách města Lipníka.
Fotogalerie
Turistické lokality
Copyright © 2009 – 2013 Olomoucký kraj
Tento projekt je spolufinancován Evropskou unií a Olomouckým krajem.
Evropská unie a Evropský fond pro regionální rozvoj jsou partnery pro váš rozvoj. Tyto stránky jsou součástí portálu ok-tourism.cz | Náměty a připomínky
Informace o Jeseníkách naleznete zde
Evropská unie a Evropský fond pro regionální rozvoj jsou partnery pro váš rozvoj.
