|  
Olomouc Region Card
Nacházíte se: ÚvodVíce o Střední MoravěPřírodaFlóra

Flóra

Botanická charakteristika území vychází z fytogeografického členění. Na území Střední Moravy můžeme nalézt prvky typické pro oblasti termofytika (Haná), mezofytika (Drahanská vrchovina, Uničovský úval, Jesenické podhůří a Moravská brána), a dokonce i oreofytika (Nízký Jeseník).

Pro každou z těchto fytogeografických oblastí jsou typické jiné druhy rostlin a živočichů. V oblastech termofytika se vyskytují druhy teplomilné, vyžadující vyšší průměrné teploty a mnohdy tolerující menší množství srážek. Oblast termofytika je taktéž charakterizována nízkými nadmořskými výškami (obecně cca do 500 m n. m.). Pro oblasti mezofytika jsou typické druhy, které laicky můžeme nazvat "zlatou střední cestou" vyžadující pro svůj optimální růst "průměr" jak srážkový, tak teplotní. Taktéž zde rostoucí druhy preferují střední hodnoty nadmořských výšek (obecně cca do 650 m n. m.). Oblast oreofytika je na Střední Moravě zastoupena jen okrajově v okolí Slunečné, nejvyššího vrcholu Nízkého Jeseníku (800 m n. m.), jsou pro ni charakteristické horské druhy rostlin tolerující nízké teploty, vyšší vlhkost a obecně drsnější klimatické podmínky (výkyvy teplot, velké rozdíly teplot den/noc). Rozmezí nadmořských výšek pro jednotlivé oblasti jsou orientační a velmi závisí také na morfologii území, takže se může stát, že některé druhy rostlin typické např. pro Jeseníky spatříte i v Litovelském Pomoraví.

Významným prvkem, který taktéž ovlivňuje botanickou pestrost území je prolínání prvků Karpatské soustavy na území Střední Moravy, které náleží do oblasti Českého masivu. Typickým příkladem je např. hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis) nebo kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa) v Přírodní rezervaci Království, kde dosahují západní hranice svého rozšíření.

Obecně lze vegetaci na území Střední Moravy či kdekoli jinde rozdělit například na lesní - dřevinnou, luční a mokřadní - bylinnou se všemi možnými přechody a typy společenstev.

Lesní porosty Olomoucka, Přerovska a Prostějovska doznaly od své původní středověké podoby do současnosti značných změn. Především došlo k pozměnění přirozené druhové skladby lesů vlivem jejich hospodářského využívání a následné lesnické činnosti. Ve většině případů se z pohledu ochrany přírody jednalo o zásahy negativní. I přesto se zde dochovala řada přirozených lesních typů.

Dosud poměrně hojné jsou dubohabřiny s dominancí dubu a habru s různým typem podrostu v závislosti na stanovišti, nejčastěji však s ostřicí chlupatou (Carex pilosa), kyčelnicí cibulkonosnou (Dentaria bulbifera), hrachorem jarním (Lathyrus versus), sasankou hajní (Anemone nemorosa), ptačincem velkokvětým (Stellaria holostea) a lilií zlatohlávkem (Lilium martagon). Zachovalé porosty dubohabřin můžete nalézt na jižních svazích Oderských vrchů v okolí obcí Bohuslávky, Loučka a Podhoří, v CHKO Litovelské Pomoraví - NPP Třesín, PR U Spálené či na Přerovsku - Přestavlcký les, Lesy u Bezuchova či Dřevohostcký les, které jsou zároveň navrženy jako evropsky významné lokality v rámci soustavy Natura 2000.

Dalším vegetačním typem jsou bučiny, kde jak sám název napovídá, dominuje buk. Vesměs se jedná o podhorský a horský typ lesa, a je tudíž na Střední Moravě zastoupen jen okrajově především v prostoru Oderských vrchů a předhůří Jeseníků a částečně na Drahanské vrchovině. Většina přirozených porostů byla přeměněna vesměs na smrkové monokultury. V podrostu bučin dominuje strdivka jednokvětá (Melica uniflora), kostřava lesní (Festuca altissima), ostřice chlupatá (Carex pilosa) či pryšec mandloňovitý (Tithymalus amygdaloides). Specifickým a vzácným typem bučin jsou okroticové bučiny s řadou druhů vstavačovitých rostlin - okrotice bílé (Cephalanthera damasonium), okrotice červené (Cephalanthera rubra), střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus) či hlístníku hnízdáku (Neottia nidus-avis). Tento typ bučin se nalézá na Střední Moravě především v NPR Špraněk v Javoříčském krasu.

Za opak bučin můžeme považovat teplomilné doubravy s dominantním dubem zimním. Pro podrost je charakteristický výskyt bělozářky větvité (Anthericum ramosum), kokoříku vonného (Polygonatum odoratum), mochny bílé (Potentilla alba) či kriticky ohroženého lýkovec vonného (Daphne cneorum). V rámci regionu se tento typ porostů dochoval jen velmi zřídka v drobných fragmentech na Třesíně (CHKO Litovelské Pomoraví) či na Velkém Kosíři.

Zvláštním typem doubrav jsou tzv. kyselé doubravy, které se vyvinuly na minerálně chudých substrátech. Často jsou doprovázeny porosty jedle bělokoré (Abies alba). V podrostu se vyskytují druhy jako svízel okrouhlolistý (Galium rotundifolium), bika chlupatá (Luzula pilosa) a ostřice prstnatá (Carex digitata). Vyskytují se na východním okraji Drahanské vrchoviny či v údolí Bělkovického potoka.

Charakteristickým typem lesních porostů jsou smrčiny. Ty ze Střední Moravy známe velmi dobře. Ovšem pozor! Jedná se o kulturní smrčiny pěstované lesníky na všemožných typech stanovišt - např. i v lužních lesích (viz níže). Přirozené smrčiny se zde nevyskytují. Pro ty jsou charakteristické vysoké polohy Jeseníků.

K zvláštním typům lesní vegetace patří lužní lesy. Jedná se o tzv. azonální typ vegetace. Ten je vázán na nivy větších řek a nerespektuje v takové míře klima oblasti. Obecně rozlišujeme tvrdý luh - na sušších místech, statné stromy dubu letního, jasanu, javorů, jilmů či lípy. Naopak tzv. měkký luh se vyskytuje na vlhčích stanovištích v těsné blízkosti řek a je charakterizován především vrbami, olší a topolem. Typickým jevem lužního lesa je tzv. jarní aspekt, kdy před olistěním stromů vykvétá v podrostu pestrá paleta bylin, tzv. geofytů. Mezi typické zástupce patří sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), bledule jarní (Leucoium verum), dymnivka dutá (Corydalis cava), křivatec žlutý (Gagea lutea) či plicník tmavý (Pulmonaria obscura). Typickým představitelem lužního lesa Střední Moravy jsou lesní porosty CHKO Litovelské Pomoraví, PR Království u Grygova, Chrbovský les mezi Troubkami a Chropyní, či menší enklávy v nivě řeky Bečvy.

Významným a charakteristickým vegetačním typem jsou suťové lesy osídlující vesměs exponované kamenité svahy s pestrou mozaikou dřevin - javory, jasan, lípa, jilm či habr. V podrostu se vyskytuje také pestrá paleta druhů, z nichž je velmi nápadná měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) či udatna lesní (Aruncus vulgaris). Typické porosty suťových lesů se vyskytují na svazích údolí řeky Bystřice okolo Hrubé Vody - PR Hrubovodské sutě.

Mokřadní vegetace Střední Moravy je vázána na povodí řeky Moravy - její tok, nivu a přítoky a na vodní plochy vesměs antropogenního původu - pískovny, rybníky, nádrže… Nejčastěji se zde setkáme se společenstvy rákosin a vysokých ostřic. Velmi vzácná je vegetace tekoucích vod. Obecně došlo k značnému úbytku vodní a mokřadní vegetace v minulých letech vlivem regulace toků a meliorace krajiny. Mezi typické druhy vodní a mokřadní vegetace patří rákos obecný (Phragmites australis), orobinec širolistý (Typha latifolia), četné druhy ostřic, růžkatec ostnitý (Ceratophyllum demersum), rdest kadeřavý (Potamogeton crispus), kosatec žlutý (Iris psedacorus) či žebratka bahenní (Hotonia palustris). Typickou lokalitou bohatou na mokřadní a vodní vegetaci v rámci střední Moravy je CHKO Litovelské Pomoraví a dále širší niva řeky Moravy a Bečvy.

Na dostatek vody jsou také vázána společenstva slatinišť. Ta ovšem byla v minulosti degradována nejvíce ze všech typů rostlinných společenstev. Na území Střední Moravy se v podstatě dochovaly zbytky dvou slatinišť, a to ještě v degradované podobě v důsledku čerpání pitné vody. Jedním z nich je Černovírské slatiniště u Olomouce s výskytem silně ohroženého hvozdíku pyšného (Dianthus superbus) nebo pryšce kosmatého (Euphorbia villosa) a druhým je NPP Hrdibořické rybníky s výskytem kriticky ohrožených druhů matizny bahenní (Angelica palustris) či potočnice drobnolisté (Nasturtium microphyllum).

Zdánlivě podobný charakter vegetace se utváří na rašelinných loukách, které se ovšem vytváří na kyselém podloží. V rámci regionu Střední Moravy se významněji vyskytují pouze v Oderských vrších - PR Smolenská luka. Mezi typické zástupce rostlin zde můžeme zařadit zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare) či všivec bahenní (Pedicularis palustris).

Naopak hojně se vyskytuje vegetace luk všech typů - vlhké aluviální, mezofilní louky středních poloh či výslunné xerotermní trávníky s výskytem teplomilných druhů rostlin. Všechny tyto typy luk byly v minulosti významně degradovány, a to jak absencí péče o ně, tak změnou hydrologických poměrů (meliorace) či jejich totální likvidací, např. přeměnou na ornou půdu. Mezi skvosty aluviálních luk Střední Moravy lze zařadit louky v PR Plané loučky, které hostí stovky rostlinných druhů. Jedná se většinou o tzv. psárkové louky s dominancí psárky luční (Alopecurus pratensis) a dalších druhů jako krvavec toten (Sanguisorba officinalis), kakost luční (Geranium pretense) či ve vlhčích částech s pcháčem šedým (Cirsium canum). Výskyt mezofilních luk je v rámci regionu nejhojnější. Vesměs se jedná o degradované kulturní louky s výskytem ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius). Druhově velmi pestré a na výskyt chráněných a ohrožených druhů rostlin bohaté pak jsou xerotermní trávníky, které se ovšem dochovaly jen ve zbytcích. Typickými zástupci rostlin zde jsou např. sveřep vzpřímený (Bromus erectus), hvězdnice chlumní (Aster amellus) či hvozdík kartouzek (Dianthus cartusianorum).

Velmi významný, a to nejen z estetického hlediska, ale především z hlediska ochrany přírody, je výskyt celé řady významných a chráněných druhů rostlin ve všech výše zmiňovaných vegetačních typech. To svědčí jednak o dochovalosti části přírodních hodnot regionu, jednak o úspěšné snaze chránit přírodní bohatství. Mezi nejvýznamnější druhy rostlin Střední Moravy můžeme zařadit např.sítinu tmavou (Juncus atratus), hrachor bahenní (Lathyrus palustris), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), starček bažinný (Senecio paludosus), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), prstnatec pleťový (Dactylorhyza incarnata), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), vstavač trojzubý (Orchis tridentata), vstavač kukačka (Orchis morio), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), potočnici drobnolistou (Nasturtium microphyllum) a desítky dalších neméně významných druhů.


Turistické lokality

Mapa


Copyright © 2009 – 2017 Olomoucký kraj
Tento projekt je spolufinancován Evropskou unií a Olomouckým krajem.
Evropská unie a Evropský fond pro regionální rozvoj jsou partnery pro váš rozvoj. Tyto stránky jsou součástí portálu ok-tourism.cz
Informace o Jeseníkách naleznete zde

Evropská unie a Evropský fond pro regionální rozvoj jsou partnery pro váš rozvoj.

Olomoucký kraj Evropská unie Regionální operační program Střední Morava Interreg IIIA